Mohila Sakic
Od Davida Aebischera přes Uwe Kruppa po Scotta Younga. Od bezejmenných Maria Doyona a Roba Shearera, přes hvězdné Petera Forsberga a Milana Hejduka až po nestárnoucí Patricka Roye a Raymonda Bourquea. Tudy vede cesta, na níž pokaždé najdeme Joe Sakica. Teď po ní kráčí se čtvrtstovkou nových borců, z nichž je mu nejblíže co do počtu zápasů odehraných za coloradský (resp. quebecký) tým právě Milan Hejduk. Český kanonýr ovšem nastřádal “pouhých” 470 startů, zatímco rodák z Burnaby jich má téměř dvaapůlkrát více.
Jeho role posledního mohykána se stala skutečností, když v létě odešli Peter Forsberg a Adam Foote. “Bylo těžké sledovat, jak odcházejí Foote a Pete, protože jsem s nimi strávil hodně času,” řekl Sakic před svojí sedmnáctou sezónou v National Hockey League. “Měl jsem spoustu přátel v Quebecu a spoustu tady v Coloradu, kteří odešli nebo ukončili kariéru. Takový je sport.”
V době, kdy slibná role volného agenta převyšuje loajalitu vůči klubu, není mnoho takových, kteří by zůstávali patrioty jako Sakic. K americkým baseballovým fandům promlouvají jména jako Tony Gwynn, Cal Ripken či Derek Jeter, českým znalcům se spíše vybaví basketbalisté John Stockton a Magic Johnson.
Ani Sakic ale nebyl daleko od převléknutí uniformy. Před osmi lety už měl v ruce tříletou smlouvu s NY Rangers na 21 miliónů dolarů včetně patnáctimiliónového podpisového bonusu. Jenže Avalanche vyrovnali nabídku a od té doby se podobná příležitost k odchodu nevyskytla.
“Je to příjemné, nemusíte stěhovat rodinu,” líčí Joe výhody stálého pracovního poměru. “Cítíme se spokojeni.” Spolu s manželkou Debbie, devítiletým synem Mitchellem a pětiletými dvojčaty Chasem a Kamryn si Joe vybudoval v Denveru stálý domov, kde hodlá zůstat i po skončení aktivní kariéry. “Děti si tu zvykly. Čím jsou starší, tím jednodušší mám rozhodování. Když se mě tak na to ptáte, říkám ano, chci tu zůstat,” neskrývá Sakic.
Patnáctý muž draftu 1987 vsítil v nováčkovské sezóně v Quebecu (1988-89) 23 branek a v nastoleném trendu pokračoval i nadále. Dnes vystupuje jako “franchise leader” Colorada/Quebecu ve všech hlavních individuálních disciplínách – 1160 utkání, 544 branek, 863 asistencí a s tím souvisejících i 1407 kanadských bodů. Statistikami nepostižitelné je jeho výsostné postavení nejoblíbenějšího hokejisty mezi fanoušky.
Nová pravidla NHL svědčící ofenzivním hvězdám jen nahrávají snaze po dalším vylepšení výše zmíněných čísel. Skromný šestatřicetiletý útočník však nehledí na svá soukromá čísla, nýbrž na zájmy klubu – a touží po třetím Stanley Cupu s Coloradem. Potom klidně odejde ze scény. “Skutečně je to tak. Nechci se tady ochomýtat moc dlouho. Až přijde můj čas, řekněte mi to,” žádá Sakic.
Od trenéra Joela Quennevillea se ale příkazu k odchodu určitě v brzké době nedočká, vždyť “Joe vypadá na ledě pokaždé stejně dobře. Vždy chce být první a hrát co nejlépe, nemluvě o jeho vůdčích schopnostech.”
“Očekávám od něho velké věci. Vzhledem k jeho přípravě se jistě stane jedním z nejproduktivnějších hráčů, ne-li tím úplně nejlepším,” dodává kouč Lavin.