Roy, Brooks, Duff a Hotchkiss byli zvoleni do Hokejové síně slávy
Hokejová síň slávy v Torontu přivítá 13. listopadu zvučné posily. Návrhová komise rozhodla, že mezi velikány severoamerického hokeje budou uvedeni legendární gólman Patrick Roy a trenér Herb Brooks. Stejné cti se dostane také bývalému útočníkovi Dicku Duffovi a v nehráčské kategorii byl vybrán Harley Hotchkiss, menšinový spolumajitel Calgary a člen Rady guvernérů klubů NHL.
Čtyřicetiletý Patrick Roy se významného ocenění dočkal tři roky po ukončení aktivní kariéry, což je jedna ze základních podmínek umožňující nominaci pro uvedení do Dvorany slávy (Hockey Hall of Fame). Rodák z Quebec City strávil v NHL devatenáct sezón a stal se jedním z nejlepších brankářů v dějinách ledního hokeje.
„Byla to skvělá kariéra a bezvadná zábava. Užil jsem si každou minutu a jsem šťastný, že jsem u hokeje zůstal. Tahle hra je moje vášeň,“ uvedl Roy v telefonickém rozhovoru ze svého domu v Quebecu.
Jeho aktivní kariéra se uzavřela na konci května v roce 2003 nedlouho po překvapivém vyřazením Colorada z bojů play off. Přestože Avalanche vedli nad Minnesotou už 3:1 na zápasy, nakonec to byli právě podceňovaní Wild, kteří se radovali z postupu do druhého kola.
Jistý díl odpovědnosti za tento neúspěch nesl právě Roy, někdejšímu démonovi pohárových bojů bylo vyčítáno několik laciných branek. Zklamaný „Svatý Patrick“ se s tím nemohl smířit, vzal si několik týdnů na rozmyšlenou a nakonec se rozhodl pro odchod do hokejové penze.
Přínos Roye pro zámořský hokej je nesporný a oceňují ho všichni. Trojnásobný držitel Vezinovy trofeje (1989, 1990, 1992) pro nejlepšího brankáře základní části soutěže získal rovněž čtyřikrát Stanleyův pohár, dvakrát s Montrealem (1986, 1993) a dvakrát s Coloradem (1996, 2001), nástupci někdejších Quebec Nordiques. Ve své vitríně má i pět kopií Williams Jennings Trophy (1987, 88, 89, 92, 2002).
„První rok jsem začal trénovat styl butterfly a skákat po každému puku,“ vzpomíná Roy. „Jacques Lemaire mi tehdy řekl, že bych potřeboval matraci a polštářek. Ale věřil jsem svému stylu. Nejvíc prostoru pokryjete, když jste na kolenou, a nejvíc gólů padá po střelách po ledě nebo nízko nad ledem,“ dodal.
Na svůj první den v šatně Canadiens si vzpomíná jakoby to bylo včera. „Na zdi jsme měli obrazy bývalých hráčů Habs, jež se dostali do Síně slávy. Je skutečně moc pěkné jít ve stopách hráčů, kteří během kariéry zažili tolik úspěchů.“
Fantastické výkony podával především pod tlakem, což dokumentuje fakt, že je jediným hokejistou, který byl třikrát vyhodnocen jako nejužitečnější hráč play off - Conn Smythe Trophy 1986, 1993, 2001. „Výsledek každého zápasu byl nesmírně důležitý. Možnost vyhrát Stanley Cup mi usnadňovala koncentraci. Soustředit se na každé utkání v play off bylo pro mě jednoduší než v základní části.“
Odchod z Montrealu neprobíhal zrovna harmonicky, ale Roy po letech přiznává, že mu pomohl prodloužit kariéru. „Když jsem opouštěl Montreal, cítil jsem, že jsme na konci cesty. Canadiens směřovali možná jiným směrem a přestup do Colorada mi poskytl perfektní možnost, jak to vyřešit. Věděl jsem, že mají potenciál na vítězství ve Stanley Cupu a to byla pro mě velká výzva. Prodloužilo mi to kariéru o několik let. Skutečně věřím, že mi to dodalo druhý dech.“
Pravidla přijetí do Hokejové síně slávy nevyžadují, aby si nový člen musel vybrat tým, s kterým chce být během slavnostního ceremoniálu spojován. „Jsem rád, že tenhle problém nemusím řešit. Na své členství budu patřičně pyšný,“ řekl Roy.
Na vypočítání brankářských rekordů Patricka Roye v NHL by vám prsty jedné ruky nestačily. Nejvíce odehraných zápasů (1.029) a odchytaných minut (60.235) v základní části. Nejvíce výher nejen v regulérních sezónách (551), ale i v play off (151). Také ve vyřazovacích bojích drží rekord v počtu utkání (247) a minut (15.209), navíc také v shutoutech (23).
„Patrick Roy byl velký lídr a vyslanec ledního hokeje. V zaujetí pro tuto hru se mu nikdo nevyrovnal,“ uvedl Pierre Lacroix, prezident Lavin.
Po odchodu do důchodu se stal nejprve spoluvlastníkem a později generálním manažerem a trenérem v jedné osobě juniorského celku Quebec Remparts, který letos zvítězil ve finále Memorial Cupu. Jako aktivní hráč si Roy tuto prestižní trofej nikdy nepotěžkal. Juniorská léta prožil v celku Granby Bisons, kde působil v rozmezí let 1982-85.